LITERÁRNÍ EVROPOU – 8. ETAPA [1601,3 km za týden) SEVERNÍ ŠVÉDSKO

Z Oslo se naše smečka vydala na východ a brzy jsme překročili švédskou hranici.

V kraji Värmland, poblíž města Sunne, jsme našli panské sídlo Marbacka, kde se narodila, vyrůstala a před 85 lety zemřela spisovatelka Selma Lagerlöfová – první žena, která obdržela Nobelovu cenu za literaturu (1909). Sídlo a jeho okolí je uchováváno jako pamětní muzeum na počest její literární kariéry a je zapsané v seznamu památkově chráněných budov ve Švédsku.

Významným dílem Lagerlöfové je knížka pro děti „Podivuhodná cesta Nilse Holgerssona Švédskem“. Román byl vytvořen na základě zadání švédské Národní jednoty učitelů z roku 1902, které požadovalo zeměpisnou čítanku pro veřejné školy. Autorka tedy nastudovala švédskou přírodu a chování zvířat (zejména ptáků), též lidové zvyky a pověsti a hospodářský život jednotlivých švédských krajů, kterými pak nechala hlavní postavu putovat. Román se stal pevnou součástí švédské kultury, byl také několikrát zfilmován. Postava chlapce letícího na huse se dostala i na švédskou dvacetikorunu.

[Příběh si můžete poslechnout, sáhnete-li do KTN:

https://biblio.oui.technology/biblio/catalog/5091 ]

Ve střední části Švédska leží Uppsala, kde sídlí nejstarší severoevropská univerzita. Ve městě se narodila, studovala nebo působila řada významných osobností vědy, kultury a politiky. Mezi nejznámější patří Carl von Linné, švédský přírodovědec a lékař, zakladatel podvojné botanické a zoologické systematické nomenklatury; nebo Anders Celsius, astronom a fyzik, Který v roce 1742 definoval teplotní stupnici.

My se tu zastavili proto, že se zde v roce 1966 narodila Isa Larssonová. Leckdo má rád její kriminální romány s právničkou Rebeckou Martinssonovou; milovníci fantasy znají její sérii Pax. [Její knihy najdete v KTN i KDD.]

Přestože jsme byli jen 70 kilometrů od švédského hlavního města, ještě jednou jsme se vydali k severnímu polárnímu kruhu, k hraniční řece Torne. [U té jsme byli v 5. etapě z finské strany.] Cestou jsme mohli potkat možná víc vlků než lidí. [kdoví, jak by na takové setkání reagovali naši psi – samostatně anebo ve čtyřicetihlavé skupině.]

Severní Botnie čili Norrbotten, tento nejsevernější švédský kraj, je teprve 30 let považován za provincii. Jen tak mimochodem jsme tu mohli navštívit vesnici Gammelstad u Lulei, která je na Seznamu dědictví UNESCO.

V Bodenu se v roce 1900 narodil Eyvind Johnson – novinář, spisovatel, filmový režisér a scenárista. Za historický román z doby Karla Velikého „Za časů Jeho Milosti“

https://biblio.oui.technology/biblio/catalog/20443

mu jako prvnímu byla v roce 1962 udělena Literární cena Severské rady. (Nordisk Råds Litteraturpris se uděluje beletristickému dílu, které bylo napsáno v jednom ze severských jazyků a splňuje požadavek vysoké literární a umělecké kvality.)

Společně s krajanem Harry Martinsonem obdržel v roce 1974 Nobelovu cenu za literaturu.

Dalším významným spisovatelem tohoto regionu je Bengt Pohjanen (*1944), píšící švédsky, finsky a v ugrofinském jazyce meänkieli (tornedalská finština). Píše romány, poezii, dramata, operní libreta a točí televizní dokumenty.

Pohjanen je tvůrce spisovné meänkieli. Přeložil do tohoto jazyka Nový zákon a některé dialogy Platónovy a roku 1985 vydal vůbec první román v meänkieli „Lyykeri“ (Luger).

Ústřední místo v jeho tvorbě mají románová „Tornedalská trilogie“ a historický román „Faravidova říše“ [je v KDD].

Cestou zpátky na jih, podél západního pobřeží Botnického zálivu Baltského moře, jsme v provincii Västerbotten navštívili město Skelleftea. (Mimochodem, jeho partnerským městem jsou Pardubice.)

Pocházel odtud Stieg Larsson (1954-2004) – novinář, spisovatel, komunista a odpůrce pravicového extremismu. Stal se známým knižní trilogií „Milénium“.

Dále na jih po pobřeží jsme konečně přišli do švédské metropole, kde jsme pobyli z několika důvodů.

Nobelova cena za literaturu, stejně jako další Nobelovy ceny (s výjimkou ceny za mír), se uděluje při slavnostním ceremoniálu v Koncertním domě ve Stockholmu [Stockholms Konserthus]. Ceremoniál probíhá 10. prosince, na výročí úmrtí Alfreda Nobela, a je následován slavnostním banketem v Stockholmské radnici [Stockholms stadshus].

V Královské knihovně jsme našli největší rukopisnou knihu světa – latinsko-řecky Codex gigas, v překladu „Obrovská kniha“ (nebo podle výjimečného vyobrazení ďábla také jako „Ďáblova bible“). [S kopií jsme se setkali v 1. etapě.]

Byla pravděpodobně napsána počátkem 13. století v klášteře v Podlažicích u Chrudimi. Záměrem autora bylo shrnout veškeré vědění do jediného díla, vytvořit jakousi „knihovnu v jediné knize“.

Codex gigas je svázán v dřevěných deskách potažených světlou kůží, opatřených kovovým zdobením. Rozměr desek je 920×505×220 mm. Původně obsahoval 320 pergamenových listů (tj. 640 stran) o velikosti 890×490 mm. Osm listů bylo vyříznuto, není známo kdy, kým a proč. Odstraněné listy pravděpodobně obsahovaly řeholní pravidla benediktinského řádu. Hmotnost kodexu je 75 kg a odhaduje se, že na výrobu pergamenů bylo spotřebováno 160 kůží oslů či mezků.

Na konci třicetileté války, v roce 1648, byla kniha spolu s dalšími památkami ukořistěna v Čechách švédskými vojsky a přes opakované snahy se nepodařilo získat ji od Švédska zpět. Od září 2007 do března 2008 byla zapůjčena na výstavu v pražském Klementinu.

V roce 1931 zemřel ve Stockholmu básník Erik Axel Karlfeldt, jenž roku 1918 odmítl přijmout Nobelovu cenu za literaturu vzhledem k pozici sekretáře komise, která o ceně rozhodovala. Byla mu však udělena (v rozporu s propozicemi Alfreda Nobela, že cenu má dostat pouze žijící autor) jako prozatím jedinému laureátovi posmrtně onoho roku 1931.

Posledním švédským literárním nobelistou (2011) je psycholog Tomas Tranströmer. Zemřel ve Stockholmu právě před 10 lety. Je považován za nejvlivnějšího švédského básníka nedávné minulosti. Mj. získal Cenu Jána Smreka na Slovensku (1998).

Na podzim 1969 navštívil Čechy (lidé ho uspokojili, politika naopak). Přeložil libreto Janáčkovy opery Káťa Kabanová (měla premiéru v Královské opeře ve Stockholmu v říjnu 1976).

#VirtualniPochody

#LiterarniEvropou